Studium se krásně rozbíhalo a naši studenti vydatně přispívali k dennímu koloritu života ve městě Frýdlantě. Ti kteří byli ubytování na internátě, byli pod dohledem naší vychovatelky a měli samozřejmě trochu jiný režim, než chovanci odborného učiliště. Tito studenti vedli čilý společenský život. To se samozřejmě nelíbilo vedení internátu a další rok nám byla smlouva o pobytu ukončena. Naši chovanci byli nuceni přejít na internát Středního odborného učiliště v Bělíkově ulici a tím pádem bylo po bohémském a společenském životě. Nastal tvrdý internátní režim, který někteří nevydrželi a byli nuceni si hledat priváty nebo dojíždět apod.

Též výuka byla bezproblémová, leč k tomu muselo jednou dojít a objevila se česká školní inspekce. Výtvarný obor byl zcela v pohodě, protože používal učební plány stávajícího studijního oboru propagační výtvarnictví. Avšak obory pěvecko hudební a dramatický byly na pomezí konzervatoře a esteticky zaměřeného gymnázia a pracovníci ČŠI si skutečně neuměli poradit, jak nás hodnotit. Nakonec byly tyto obory hodnoceny špatně, protože by naši absolventi neměli takové dovednosti jako absolventi konzervatoře. No samozřejmě, když jsme museli splnit podmínky MŠMT ČR a naši hudebníci a dramatici se vesele učili matematice, fyzice, chemii a dalším předmětům, které konzervatoristé nezahlédli jistě ani z vlaku. Nakonec se ministerští úředníci rozhodli, že takto tedy ne a navrhli oba studijní obory zrušit. Vzhledem k tomu, že si byli vědomi i svého pochybení, doporučili transformovat obory na managery kulturních zařízení, což jsme posléze uskutečnili. V konci školního roku 1995/1996 to však v naší škole vřelo a jistí pedagogové intenzivně pracovali na tom, aby vyčlenili výtvarný obor z područí Střední umělecké školy. Povedlo se a založili vlastní školu pod názvem Střední výtvarná škola Frýdlant. Nám zbyli studenti transformovaných oboru a pouhých pět studentek, které se rozhodly, že u nás zůstanou a dokončí studium pod naší hlavičkou. To již byl konec školního roku a manageři kulturních zařízení věděli, že musí propadnout zpátky do třetího ročníku, aby alespoň dva roky mohli studovat jiný obor. Nicméně jich zůstalo dost. Nastoupila parta stěhováků firmy Trezomat a celou naši školu přestěhovala do Liberce.

Přesídlili jsme tenkrát do budovy Středního odborného učiliště v Ještědské ulici, kde jsme měli k dispozici celé jedno patro s veškerým zázemím. Zbylo nám tehdy něco okolo 40 studentů. Nicméně někteří, kteří odešli na konzervatoře a jiné školy, se během školního roku nebo později zase vrátili k nám a posléze i úspěšně dostudovali. Školní rok 1996/1997 byl také posledním, kdy jsme fungovali pod názvem Střední umělecká škola. V roce 1997 jsme museli školu převést pod právnickou osobu a stali jsme se Střední uměleckou školou v Liberci s.r.o. V té době jsme také zahájili novou koncepci výuky, protože jsme si byli vědomi toho, že manageři jsou pouze tzv. dojižďáci a žádní již nebudou. Zaměřili jsme se hlavně na výtvarný obor a nábor nových studentů. Hned další školní rok 1997/1998 jsme také otevřeli novou třídu výtvarníků. Po roce působení v Ještědské ulici, jsme získali možnost nájmu budovy školy ve Sladovnické ulici, která patří MO ve Vratislavicích a došlo opět k velkému stěhování v polovině roku 1997 a jsme zde dodnes.

V průběhu školního roku 1997/1998 došlo k vyřazení výtvarné školy v Hradci Králové a k nám přestoupilo asi 12 studentů do druhého a třetího ročníku. Stejný případ postihlo rok později Střední výtvarnou školu ve Frýdlantě a tak se uzavřel kruh putování našich, ne našich studentů. Domnívám se, že všichni jsou a byli naši, protože buď u nás začínali, nebo u nás končili. Ve několika případech u nás dokonce učili nebo učí.

Absolventy v roce 2002 jsme také uzavřeli kapitolu přestoupivších studentů z jiných škol a více tříd. Od dalšího roku to je již pouze jedna maturující třída. Nyní tedy máme kapacitu 100 žáků ve čtyřech třídách. Domnívám se, že počet je optimální a všichni se alespoň znají. Neřešíme kázeňské přestupky, pokud v to nepočítám bohémskou docházku do školy, šikanu neřešíme, protože zatím nebyla a doufám, že nebude.

Hodně našich absolventů již je absolventy vysokých škol. Někteří u nás měli i svoji řízenou pedagogickou praxi.

Výuka na naší škole samozřejmě změnila. Poslední ročník propagačních výtvarníků studoval ve školním roce 2011/2012. Tento obor byl přejmenován na Grafický design. Od školního roku 2011/2012 je také otevřen nový obor Užitá fotografie a média. Technické a materiální podmínky jsou již zcela neporovnatelné s tím, kdy jsme ve Frýdlantě začínali. Bylo to sedm lavic a čtrnáct židliček, které jsem přivezl ze základní školy v Novém Městě pod Smrkem. To byl náš prvotní materiální základ.

Doufám, že všichni vzpomínají rádi na naši školu, tak jako já vzpomínám na ně, konečně všechny jsem trápil zpočátku ve sborovém či individuálním zpěvu, výtvarníky v písmu a posléze již pouze v občanské nauce. Má to svoje výhody, mám je všechny přečtené! A za těch dvacet let jich školou prošlo na 600. Převážná část úspěšně.

Rozdělili jsme to na hypotetické třetiny: 1/3 se uplatní v oboru, 3/3 mimo obor a 3/3 se dobře vdá nebo ožení, ještě dále 4/3 bude sedět u kasy v marketu, 5/3 na ÚP – tam jich moc není a 6/3 bič a pryč. Tak si to užívejte!

Zdravím vás všechny, Zdeněk Švácha.